I v našem okolí jsou organizace, které na svém území skladují nebezpečné látky. Další tuny toxických přípravků kolem jsou naším okolím převáženy po silnicích a železnici.
Havárie přichází neočekávaně a může ohrozit okolí až v okruhu několika kilometrů. Například při havárii zásobníku obsahujícího 8 tun amoniaku může smrtelná koncentrace par při nepatrném větru dosahovat až do vzdálenosti 1,5 kmod havárie. Ještě ve vzdálenosti 2,5 kmmůže koncentrace vyvolávat vážná zdravotní postižení. I ve vzdálenosti 4 km od místa havárie by nechráněný člověk mohl mít po hodině vážné zdravotní komplikace. Oblak škodlivin se šíří rychlosti větru a téměř nikdy pro lidi v nejbližším okolí nedává čas na shánění speciálních prostředků ochrany. Prvořadou zásadou při havárii s únikem neznámé látky proto je, že se k místu havárie nepřibližujeme a vyhledáme úkryt v nejbližším domu. Zásadně nesprávné však je hledat úkryt ve sklepích a podzemních prostorech. Většina toxických látek je těžších než vzduch a snadno vniká do podzemní prostorů. Tam mohou ohrozit člověka i v případě, že jejich toxicita nízká. I netoxické látky, např. oxid uhličitý nebo dusík mohou z podzemí vytěsnit vzduch nezbytný k dýchání. Je tedy správní raději zůstat v co nejvyšším patře, v místnosti odvrácené od místa havárie, a pokusit se místnost utěsnit. K tomu se uzavřou všechna okna a dveře a oblepí se lepicí páskou. Jsme-li ve vozidle, minimálně je nejvhodnější přestat větrat. Vždy co nejrychleji naladíme stanici místního rozhlasu, kde se nejspíš dozvíme další pokyny. Musíme-li projít zamořeným prostorem nebo v něm nějakou dobu setrvat, je nezbytně nutné chránit dýchací cesty a povrch těla. Je to možné i v případě, že doma nemáme ochrannou masku a ochranný oblek, a to pomocí tzv. improvizované ochrany. To znamená vstup do dýchacích cest si chránit vlhkou rouškou, např. kapesníkem a povrch těla si chránit co nejméně průchodnými materiály, např. igelity.
2025 ©