Prakticky denně se na nás ze sdělovacích prostředků valí informace o dopravních nehodách.
Zatímco silniční dopravní nehody nám již tak trochu zevšedněly, po každé nehodě na železničním přejezdu býváme stále ještě dost překvapeni. Železniční nehody přitom nejsou nikterak výjimečné. Na českých přejezdech se nehoda stane průměrně víc než jedna denně. Obrázky z těchto nehod však bývají obzvlášť tragické. Jak by také ne. Rozjetý vlak dokáže zastavit až po 400 až1000 metrech. Co se té valící se hromadě železa postaví do cesty, to dokonale převálcuje.
Rizika, která představují železniční přejezdy, se rozhodně nevyplatí podceňovat. I notoricky známá pravidla je potřeba si stále opakovat. Již ve vzdálenosti50 mpřed přejezdem musí řidič snížit rychlost na50 km/hod. Pokud na světelné signalizaci svítí přerušované bílé světlo, může koleje přejíždět rychlostí50 km/hod., pokud však na přejezdu nesvítí žádná světelné signalizace, je možné ho přejíždět max. rychlostí30 km/hod. Na přejezd bez svítící signalizace by řidič měl vjet až poté, co se přesvědčí, že vlak nejede, i sluchem. Začne-li na železničním přejezdu blikat červené výstražné světlo, nikdo již nesmí na přejezd vjíždět ani vstupovat, naopak musí přejezd okamžitě opustit. Břevna závor jsou pouze doplňkovým prvkem. Rozhodující jsou vždy světla. Mezi začátkem zapnutí varovné signalizace a spuštěním závory musí být nastavena dostatečná prodleva. Při zvedání závor totiž nelze vyloučit, že signalizaci nespustil další přijíždějící vlak. Pokud náhodou uprostřed přejezdu uvíznete, nepanikařte a najeďte do závory, jsou totiž vyrobeny tak, aby se při nárazu poměrně snadno rozlomily.
Bohužel, ale ani na signalizaci se není možné se stoprocentně spolehnout - jsou totiž známy i ojedinělé případy, kdy na přejezdu svítilo bílé přerušované světlo a současně projížděl vlak.
2025 ©